Historie praní

Praní prádla je staré téměř jako lidstvo samo. Jak se lidé vyvíjeli, měli stále větší potřebu čistoty své i svého prádla.

Zpočátku se pralo v čisté vodě – v řece, v potoce otloukáním prádla o kamení a jeho mácháním.

Později se začaly používat různé tlouky a plácačky. Zajímavá je i samotná historie mýdla. První zmínky se objevují již v roce 2800 př. n. l.

Vynález valchy

Velkým skokem byl vynález valchy (původně se jí říkalo prací deska). Ty se v různých dobách vyráběly z různých materiálů (dřevo, pálená hlína, kámen, plech, sklo, umělá hmota). První zmínky o valše se dochovaly z první poloviny 18. století.

Vznik prvních praček

První pračky začaly vznikat v polovině 19. století, byly dřevěné a vyráběly se v domácích truhlářských dílnách na objednávku.

S rozšířením praček do povědomí více lidí a s rozvojem průmyslové revoluce na konci 19. století vznikaly firmy, které se na výrobu praček přímo specializovaly (např. v roce 1882 Jaroslav Novotný z Moravských Budějovic, v roce 1883 firma Eduarda Ledera ze Zábřehu). Počet firem se začal rozrůstat ve 20. století (např. firma Hobza a spol. – zn. IDEAL, firma Beneš – zn. JUBILA, firma František Slavík – zn. SLAVIA a mnoho dalších).

Valchové pračky

Zpočátku se vyráběly tzv. valchové pračky. Byly tvořeny dvěma dřevěnými půlválci s dřevěnými lištami, které se proti sobě kývaly a prádlo se mezi nimi třelo. Zároveň se však i velmi brzy opotřebilo a zničilo.

Zvonové pračky

V USA našly oblibu tzv. zvonové pračky. Prádlo se pralo proudem, který vytvářel zvon pohybující se v nádobě vertikálně nahoru a dolů.

Práčové pračky

Dalším typem byly pračky práčové. Práče byla tělesa různého tvaru umístěná uvnitř bubnu a otáčela se v úhlu 90 až 120 stupňů v pevně stojící prací nádobě. Opět však docházelo k rychlému opotřebení prádla.

Vibrační pračky

Vibrační pračky prádlo sice nezničily, ale ani jej dobře nevypraly. Vkládaly se do nádoby s prádlem v mýdlovém roztoku. Prádlo se v nich nepohybovalo a špína, která se vibracemi odstranila, znovu na tkanině ulpívala a prádlo se muselo předem vyvařit.

Vířivé pračky

Později se přišlo na to, že stačí, aby prádlo ve vodě pouze vířilo, obzvláště s použitím mýdla. Posledním typem praček před nástupem automatických strojů se tedy staly pračky vířivé. Tzv. vířiče rozproudily mýdlový roztok, do kterého se následně prádlo vložilo. Nevýhodou bylo to, že se zamotávalo.

Velkým skokem v historii praní byl vynález elektřiny a její užití v malých motorech. Tento vynález patentoval v roce 1894 Nikola Tesla.

První elektrická pračka

První elektrickou pračku sestrojil v roce 1906 Američan Alva Fischer.

Důležitý byl také přechod na výrobu kovových praček. Snaha o úsporu času a práce vedla konstruktéry k nápadu ohřevu vody přímo v pračce. Zprvu se pod nimi topilo jako kamnech, později se i zde začala využívat elektřina.

Sušení prádla

K odstranění vody z vypraného prádla se používaly válečkové nebo lisové ždímačky. Časem se místo ždímačky začala používat odstředivka. Ta původně stála samostatně vedle pračky, až později se stala její součástí. Byla poháněna vlastním motorem anebo převodem od motorku vlastní pračky.

Stále však bylo praní časově náročné, protože vyžadovalo neustálou přítomnost člověka. Nemusel už přístroj pohánět pákou či kolem, musel však dát prádlo prát, odstředit, vymáchat a znovu odstředit.

Vynález automatické pračky

Touha po úspoře času vedla k vynálezu automatické pračky. Jednotlivé úkony byly prováděny v jednom bubnu a byly řízeny nastavitelným programátorem.

Automatické pračky se staly populárními v 60. letech 20. století.

Současné pračky jsou dostupné ve dvou hlavních provedeních: plněné shora a plněné předem. Prádlo se dává do válce, bubnu, který se otáčí, prádlo je lopatami vynášeno nahoru a vlivem gravitace padá na dno bubnu. Následkem je průnik prášku a vody do látky.

Nejnovější pračky kombinované se sušičkou dokáží prádlo i vysušit. Případně si můžete zakoupit do koupelny ještě sušičku.